Můj dotazník (jsou to spíše otázky na předešlou doménu blogu)

Sestry

2. října 2016 v 10:24 | ♥ Lenča ♥ |  Sářin vílí život
29. srpna




Zjistila jsem něco, co mě potěšilo a zároveň překvapilo.
V pondělí 26. 8. jsem se koukala na televizi na oblíbený pořad, když vtom zazvonil domovní zvonek. Vypla jsem televizi, ačkoli sem vůbec nechtěla zpustit oči z toho kluka. Vysvětlím: Jednou se nám porouchala televize a šel jenom jeden kanál. V jednom pořadu se mi celkem zalíbil jeden kluk. Když nám televizi opravili, nedívala jsem se na jinej kanál... Ale zpátky.
Šla jsem otevřít. Ve dveřích stála Andrea.
,,Ahoj. Co ty tady?" pozdravila jsem a pustila ji dál.
,,Ahoj. Poslala mě sem má máma. Řekla mi, že prý máš sestru a že ji máme najít." odpověděla.
,,A jak máme mezi tisícem holek najít tu pravou?" zeptala jsem se.
,,Máme teď letět k nám domů a naše mámy nám řeknou víc." řekla. Vzala jsem si tedy na sebe nějaké přijatelné oblečení a za městem jsme se proměnily a letěli směrem k Andreinimu domu. Sice to není co by kamenem dohodil, ale když letíte, jste tam přece jen rychleji než když třeba jedete autem.

Vešly jsme do obýváku, kde byly naše mamky.
,,Ahoj holky." pozdravila nás Andrey máma.
,,Ahoj. Tak jsme tady. Prý nám poradíte, jak najít moji sestru." řekla jsem a posadila se na pohovku.
,,To ano. Nejdřív vám ale musíme říct, že jsme se před nedávnem dozvěděli, že je to vlastně i Andrey sestra a z toho plyne, že jste s Andreou sestry. Je to na vás zatím moc složité." Vysvětlila nám teta (Andrey máma). Měla jsem co dělat, abych se udržela a nezačala skákat radostí po místnosti.

,,Ale k věci. Máme popis té holky. Snad vám to pomůže alespoň trochu. Má dlouhé blond vlasy do půlky zad s růžovým melírem na ofině. Je jí 11 let a chodí do 5. třídy." řekla mamka.
,,A jak se jmenuje, to nevíte?" zeptala jsem se.
,,Jmenuje se Jana." Zamyslela jsem se, jestli ji třeba neznám. V tom mi to došlo.
,,To je moje spolužačka a kamarádka!" nadskočila jsem radostí na pohovce.
,,Super. Tak ji jdem najít." otočila se Andrea ke dveřím.
,,Ne tak rychle." zadržela nás teta. ,,Jana na víly moc nevěří a kdyby jste jí to řekly, považovala by vás za blázny. Nejlepší bude, když jí dáte tento bylinkový čaj a dohodnete se, že u ní do konce týdne přespíte. Vy zatím jí zkusíte nějak přimět k tomu, aby vám věřila. Nebude to lehké, ale vy to zvládnete."

Doma jsme si sbalily věci a domluvily si přespávačku. Všechno šlo podle plánu. Janča se nám svěřila, že už delší dobu ji bolí záda a uši, podle čehož jsme usoudily, že se již brzy promění. Včera se zakuklila a dneska ráno se probudila jako víla. Měla křídla babočky bodlákové. O víkendu ji budeme učit létat a zítra bude mít přijímačky i s těmi, kteří se proměnili jako ona déle. Myslím, že by s námi mohla chodit do třídy, což by bylo super.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama